Koukám se na ruce a říkám si, kdo mi dal tak drahou věc
Že už nezbylo na nic jinýho, na pořádnej kopanec
Abych ty ruce k něčem použil, abych se donutil
Jsem jako marťan, jako bych to nikdy nezkusil
Zatím se s nima jenom dloubám a drbu
A když se nikdo nedívá tak se škrábu na hrbu
Bezelstně honím holuby, co nemaj křídla
A koušu si nehty a přitom nemám hlad, jsem třída
Bez uzardění z pusy lovím masa kusy
A odcházím od prostřeného stolu
A z pusy hned míří tam dolů
Automaticky hledají ta místa, veřejně nečistá
Pak důvěrná chvíle v soukromí se chystá
Přitom když člověk chce a má chvíli času
Dokáže stvořit i skutečnou krásu
A nejde o to, co se líbí ostatním
Důležité je se projevit, něco vytvořit, to vím
Stačí vzít barvy a hrát si s nimi na plátně
Není potřeba počínat si obratně
Nebo srovnat písmenka do jedné řady
A ta řada dává smysl, když je s jinou dohromady
Je tolik možností, spousta výzev kolem nás
A stačí jen chtít a najít si volný čas
Poté, až poddáš se vnitřnímu hlasu
Uvidíš, že i ty dokážeš stvořit skutečnou krásu
Žádné komentáře:
Okomentovat