Ještě pořád musím emoce potlačovat
A proto nejspíš nemůžu v noci spát
Dost často přistihnu se všechno odsuzovat
A občas taky slyším svoje slova lhát
Je to ten starý já, co mi zůstal v hlavě sedět
Co myslí si, že snědl moudrost světa
Ačkoli já sám bych už dávno mohl vědět
Že mu nevadí, když chovám se jak sketa
Je mu jedno jestli uvnitř pořád pláču
Nebo jestli se mi pořád něco nezdá
Hlavně jestli stále podle něho skáču
A navenek se tvářím jako hvězda
Ale myslím, že vláda jeho skončila
Že přišel už o svůj finální hlas
Tahle trapná divadelní hra už stačila
A na její derniéru dávno nazrál čas
Občas ještě zasekne svůj drápek
A já jsem pak ze sebe zklamaný
Ale vím, že už je ze mě jiný chlápek
Co se jen občas řízne o hrany
Takže hlavu vzhůru, ty můj JÁ
A nenech si pořád kazit náladu
Čeká tě radost, štěstí a hlavně duše tvá
Ale počkej si, vždyť přece nekradu.
