Jako z páchnoucího žoku shnilé slámy
Tak mám občas pocit sám ze sebe
Ten pocit je k mé smůle velmi známý
A už ani nevím, jestli nehniju jen pro tebe
Stojím na kolejích a čekám na vlak do Brna
Který mě buďto srazí nebo opět mine
A když mine, tak mě obrní názorová obrna
A když srazí, tak se změním já, ty ne
Tlačím se ven, jako láva před výbuchem sopky
Tlačí a rozpínají se mé podivné myšlenky
Tisíce připomínek, nadávek stovky
Revoluce, revoluce! Křičící nástěnky
Pak však ze země vyrostou tvé kořeny a lijány
Rozpínajicí a pnoucí se směry všemi
Stáhnou mě za patu zpátky do jámy
Obtočené kolem krku drží mi hlavu na zemi
Duše je však věčná a tělo je jen schrána
Co drží nás za kotníky na světě
Každému z nás byla volnost do vínku dána
A nechceme-li, nemusíme zůstávat jen na této planetě
Žádné komentáře:
Okomentovat