Život je hra. Skvělá, úžasná, jedinečná hra, plná krás, překvapení a hlavně poučení. Život by měl být příběh o dospělých dětech, které si nikdy nezapomněly hrát. Ale pouze za předpokladu, že všichni do jednoho znají skutečná pravidla a startují ze stejné startovní čáry. Pokud to tak není, stává se ze života soutěž, kde jsou sice vítězové ale také hlavně poražení. A těch je mnohem více, neboť vítěz je vždy jen jeden. Všichni ostatní jsou poražení. Slzy, zklamání, křivda… To není svět ve kterém chceme žít. Pokud budeme soutěžit, vždy mezi námi budou zklamaní a smutní lidé. A pokud bude někdo natolik nefér, že bude soutěžit podle skutečných pravidel a ostatním poví jiná, nikdo z nás nikdy nevyhraje. Vítěz bude vždy ten samý. Občas, aby odvedl pozornost, nabídne výhru někomu dalšímu… aby všichni ti, co prohrávají byli ujištěni, že lze vyhrát, že to není pouze záležitost vyvolených. A tak vzniká skupinka horních několika jedinců, kteří díky znalostem skutečné pravdy vítězí. Nebo alespoň si to myslí. A myslí si to i ty miliony a miliardy ostatních, kteří v životě nevyhrají. A jsou smutní, zklamaní, frustrovaní. Vítejte na Zemi. Hrajeme o peníze. Kdo je má je šťastný, myslí si ten, kdo je nemá. Rodiče nám vtloukají do hlavy „Vyhraj, musíš být první. Musíš být nejlepší.“ dítě penězům nerozumí, stačí když porazí ostatní děti. Naplňuje tak zapšklé rodičovské touhy. A pokud zrovna není supertalentem, je hnán do série zklamání a proher. K čemu? Aby byl úspěšný v životě? K čemu? Aby měl spoustu peněz? K čemu to všechno? Proč musíme být lepší na úkor ostatních? Proč je naše společnost takto nastavena? Proč žijeme životy u televizních obrazovek a utíkáme od svých vlastních životů do těch za skleněnou stěnou. Abychom neviděli šeď a prázdnotu těch vlastních?
Někdo má patrně zájem na tom, abychom se nerozhlíželi kolem sebe a nekladli příliš dotěrných otázek. Abychom byli vlastními problémy zaujatí natolik, že nás jiné sféry nechají chladnými. Někdo, kdo nehraje fér a hraje už velmi dlouho a to do té míry, že za získané jmění by mohl koupit jakoukoliv národní ekonomiku na světě, nyní ovšem cítí, že se něco mění a že je nutné jednat rychle. Zasadit společnosti tu poslední ránu a získat moc nad celým světem. Budou se dít věci… Svět přijde o dolar, základní to stavební prvek té zkažené a nemocné hry, kterou všichni ochotně hrajeme. Ekonomiky závislé na dolaru se zhroutí. Nebude odvolání. Nikdo nikomu nepomůže. Budou nepokoje. Lidé se budou bouřit. Stát bude muset zaručit bezpečnost. Střety budou nevyhnutelné. Lidstvo bude rozděleno do dvou skupin. Hodní a zlí. Hodné, poslušné, u svých obrazovek hybernující ovce a zlí, vysoce nebezpeční a čehosi se dožadující teroristé v ulicích. A všichni víme, jak se společnost chová k teroristům. Není tak těžké ukázat prstem. Víte, že FBI v posledním roce enormě zvyšuje počty svých zaměstnanců? Také se ve vašem městě začaly objevovat vozy civilní obrany rekrutující nové členy?
Ve Spojených státech již existují tzv. „detention zones“. Oplocené plochy na zadržování „teroristů“. Lze očekávat, že v U.S. budou nepokoje nejsilnější. USA jsou již teď připraveny.
Platí to ale i pro Evropu, neboť i ta je závislá na dolaru. Něco se vám nelíbí? Jdete do ulic, abyste si stěžovali? Jste veřejná hrozba. Můžete být ozbrojeni. Jste terorista!
Bojovat můžeme už teď. Vypněme televizi. Přestaňme konzumovat každodenní porce strachu, který nám podsouvají masmédia. Najděme si vlastní zdroje informací. (www.matrix-2001.cz) Nevěřme slepě úplně všemu. Proč v celorepublikových zprávách neslyšíme výsledky jednání z posledního setkání skupiny Bilderberg v Řecku? Proč místo toho koukáme na zabití mouchy americkým prezidentem v přímem přenosu? Protože přesně to chtějí! Chtějí, abychom si mysleli, že se vůbec nic neděje. Že je všechno v pořádku a tak jak má. Nová prezidentská administrativa zvyšuje náklady na zbrojení, což je v přímém rozporu s předvolebními sliby VERSUS hledání velikonočních vajíček v Bílém domě. Která zpráva je pro veřejnost důležitější? A tak by bylo možno pokračovat dále… A my sedíme ve svých obývácích a libujeme si jak je všechno v pořádku a jak je na světě lépe, když naše mocnosti vedou takoví přátelští a sympatičtí lidé.
Vyjděme do přírody. Na zahradu, do parku, do lesa. Tam na nás čeká tolik krásy, kterou v televizi nikdo nezprostředkuje. Co je jednodušší než si lehnout na louce do trávy, poslouchat bzukot hmyzu a zpěv ptáků a sledovat plující mraky, přiložit dlaně na kmen stromu, zavřít oči, poslouchat déšť šumící vzduchem a bubnující na střechu… malujme obrazy, skládejme básně, pišme příběhy… tvořme. Je důležité vyjádřit sám sebe ať je forma jakákoliv. Je tolik krás kolem nás, které přehlížíme protože na ně „prostě nemáme čas“, ale zároveň nám život protéká mezi prsty.
Je náš život plnohodnotnější díky penězům? Jsem lepší člověk, když po mé smrti zbyde šestimístné číslo někde v bance? K čemu to, když přijdeme o ten největší dar, který nám byl dán. Měli bychom se zde na Zemi učit, bavit se, hrát si, zpívat, tvořit… Místo toho se stresujeme, ničíme, předháníme se, okrádáme se a zabíjíme sebe a vše živé. A to všechno proto, abychom se ujistili, že jsme v životě byli lepší než ti druzí. Myšlenka navýsost nezdravá, leč velká a hlavně (bohužel) funkční v naší společnosti.
Je potřeba vzít osud do svých rukou. Je potřeba nehrát hru podle cizích pravidel, jinak budeme stále prohrávat. Je potřeba vstát a začít doopravdy žít své životy protože to se od nás očekává vyšší mocí a proto zde jsme.
Každý z nás má možnost volby
Žádné komentáře:
Okomentovat