První nebo poslední
Na zemi se sklopenou hlavou sedím
Jakmile vše odezní
Do dlaní prázdným pohledem hledím.
Myšlenky nejsou to jediné
Co v prostoru se vznáší
Co všechno ještě nevíme
Oč život by byl snažší.
Sevřít dlaň a s ní i své pochyby
Rozdrtit je na myriády střepů
Proč křičím, nic mi přece nechybí
Proč křičím a už se zase třepu.
Proč sůl do očí sám si sypu
A očima ode zdi ke zdi těkám
Chtěl bych se smát i hloupému vtipu
Místo toho na studenou zem si klekám
Raději už dál jenom šeptám
A slova zmaru polykám
Na důvody už dále se neptám
A polknutým zmarem se zalykám.
To co bylo, je dávno pryč,
A to co není, tu dávno už bylo
Stále hledám ke své duši klíč
Jen trochu soli mi v dlaních zbylo.
Žádné komentáře:
Okomentovat