Leží a nechce vstát
Křídla, popel, prach
Brodí se ve vzpomínkách
Zoufalství, nářky, strach.
Krví záda zbrocená,
Rány plné soli
Křídla leží opodál
Ještě stále bolí.
V očích prach a v ústech sypká hlína,
Ruce, nohy zlomené
V srdci žal na duši hřích
„Pro všechny Nebe, jen pro mě, ne!“
Klečí tam a stále v duši křičí,
S hlavou v rukách zlomených
Již nikdy nenajde klidu
Již nikdy nevrátí svůj hřích.
Vířící prach pod kapkami deště usedá
A slzy s tím deštěm soupeří
Se sklopenou hlavou a na kolenou
Čeká až blesk trestu udeří…
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat