Příště

Se stále stejným pocit si sahám do svědomí

Co když najdu něco co neunesu

Co když sám se sebou hraju velké divadlo

A ve skutečnosti jsem někdo jiný

Co když si lžu do dlaní?

Co když se obelhávám do té míry

Že mé vědomí lže mému svědomí

A já jsem mimo hru?

Dokážu být zlý

A dokážu být mstivý

Ale co když je to jenom strach

Schovaný za společensky přijatelnější emoce

Jsem zlý protože se cítím ohrožený

Jsem mstivý protože se příště nechci cítit ohrožený

A přitom mám jenom strach

Strach z toho, že nejsem dost dobrý

Z toho, že zklamu… sám sebe

Chtěl jsem utéct… před ním.

Schovat jsem se chtěl

Ale stále mi stojí za patami a tiše vrní

Jako kočka na kamnech

Utečeš před psem… možná

Ale ne před svým strachem

To vím a přesto stále dokola utíkám

Rozeběhnu se a už už si myslím, že jsem vyhrál

Ale on mě přesto vždycky kousne do lýtka

Mě to zpomalí a on mě pozře

Jako had do sebe souká myš

Pěkně hlavou napřed

Ať už myslím na cokoliv

Vždycky se to stočí ke strachu

Můj strach je vír, co stahuje své okolí

Do svého středu

A já vím, že musím bojovat.

Zvednout hlavu a stát s příkrým čelem

Prudce vyfukovat vzduch jako býk

Před útokem na toreadora

Chodidly srostlý se zemí

A vědět, že příště

Už nebude mít šanci