Budeš mi chybět. I když vím, že bez tebe budu šťastnější, tak přesto. Prožili jsme spolu nějaký čas. Byli jsme si blízcí tak jak to jenom jde. Ty jsi byl já a já jsem byl ty. Jenomže už nastal čas, abych poznal, kdo skutečně jsem. Abych přestal žít ve strachu, zda jsem dost dobrý. Nenáviděl jsem tě, lhal jsem kvůli tobě, popíral jsem tě, dokonce jsem si myslel, že já jsem ty. Ale nakonec jsem zjistil, že to JÁ jsi ty. Bez tvého JÁ dokážu žít a hlavně to potřebuji, ač tomu teď nevěříš. Bez tvého JÁ jsem šťastný.
Zřejmě přestaneš existovat, když tě opustím. Je mi to líto ale už pro mě není jiné cesty. Měl jsem dost času, abych si uvědomil, co je pro mě dobré a co ne. Až když jsem se o tobě dozvěděl a přistihl tě uvnitř sebe jsem si uvědomil pravý význam slovního spojení "opičí láska." Sice mi tvrdíš, že mě máš rád a prohlížíš si mě v zrcadle ale svým strachem, tím mocným nástrojem temnoty jsi mi nikdy nechtěl dovolit svobodně žít a získávat zkušenosti. Jak ze mě bez zkušeností může vyrůst uvědomělá lidská bytost? Jak můžu být šťastný, když mě přede vším neustále varuješ?
Chtěl by jsi, abychom byli pořád spolu. Ale to bych musel přijmout skutečnost, že nikdy nebudu šťastný. Kvůli tomu tady přeci jsem! K čemu je život plný trápení a žalu. Vnitřní mír a štěstí je tím pravým smyslem života. Zkoušet, chybovat, padat a znovu se zvedat... Sbírat zkušenosti.
A jakmile tohle vím, tak mi v tom nikdo nezabrání.
Sbohem.
Na náhrobek ti nechám vytesat "Zde leží můj bývalý rádce a neznaboh, Ego."
Žádné komentáře:
Okomentovat